Nemlčíme

Video pro nás a pro nás ze třídy x)

7. dubna 2010 v 17:38 | Abigail



Snad to půjde :) Koukám, jak každej dělá pro někoho videa a já to neumim, ale nebojte se, já se to naučím a taky budu dělat videjka pro moje zlatíčka :)

P.S. Ne, že se budete smát občas tam mám hroznou ránu xD *rudne u počítače*

Život není snadný... kéž by byl. - A nebo ne?

4. února 2010 v 20:57 | Abigail
Tajemství tvoří další tajemství. A všechno dohromady tvoří začátek a konec přátelství, vztahů. Když poznáš přítele, přítelkyni nikdy nebudeš říkat jaké máš zlozvyky, nikdy nebudeš naprosto upřímný. Před svatbou...ve vztahu, všichni si lžeme do karet. Někteří si říkají, že to bude dobré a ubližují sobě, jiní to vzdají rovnou a...ublíží většinou oboum. S tímhle nemám zkušenosti, ale vím čeho se obávám, já jsem většinou ta, která vycouvá ze vztahů ještě dřív než začnou, ale dotyční si většinou myslí, že by snad...něco. Bojím se o svojí svobodu, mám nepochopitelný strach... mezi tím, co se všichni bojí výšek nebo stísněných prostor, já se bojím vztahů. Ještě jsem zkrátka nejspíš nepoznala toho pravýho do kterýho bych se bezhlavě zbláznila a nevadilo by mi s ním trávit každou minutu volného času.
Chceme pomoct, přestože víme, že nám ostatní pomoct nedokáží, ale určitým způsobem nejspíš toužíme po tom, aby trpěli jako my, abychom s tou bolestí nebyli sami. Hloupý způsob jak se zbavit bolesti. A někteří to neřeší, utápí se v tom a potom stačí pohled, slovo a člověk to nevydrží... nejdřív asi vybuchne vztekem, vykřičí všechno, co měl na srdci a potom... následuje psychickej kolabs, při kterým si na vás ukazují a říkají si, že nejspíš nemůžete být normální.
Všechno se zlepší, ale vždycky tu budou ti, kteří vám to připomenou v nejméně vhodnou chvíli, nebo vám tím zkrátka vrazí nůž do zad.
Lidé by neměli být společenští, víte o kolik procent by bylo klidnějších lidí? Nebyli by žádní, kteří by trpěli tím, že kamarád/ka má špatnou náladu a přenáší to na vás, nebo malicherné hádky kvůli škole... všechno by bylo snažší, ale k čemu je život, když nejsou překážky, které můžete překonávat, mít ze svého úspěchu radost... a nebo naprosto okousaný nehty. ;)

Who are you?

21. ledna 2010 v 20:05 | Abigail
Kdopak jste? Jsem zvědavá.
xoxo

Na srdci blogu je zajímavej článek o tom, kdo navštěvuje blogy. Blogeři si myslí, že to jsou nejčastěji přátelé z reálného života nebo přátelé přes internet.
Proto mě tak napadlo udělat menší dotazníček o tom, kdo vlastně jste a jestli by vás to tolik neobtěžovalo napsat do komentářů :)
Vím, nejspíš Vás otravuju, ale také by mě zajímalo, jak jste se o tomto blogu dozvěděli, jestli jste na něj narazili náhodou a zalíbilo se Vám tady, takže jste ho začali navštěvovat, nebo to je jen taková náhodná návštěva, kterou už nezopakujete...dále by mě zajímalo kolik vám zhruba je xD Abych věděla v jaké věkové kategorii zaujme obsah tohoto blogu. :)

Děkuju moc a ještě jednou se Vám moc omlouvám, za to, že jsem se vás vůbec dovolila obtěžovat. Ale zajímá mě to.

P.S. A samozřejmě jsem tu první větu psala hodně nadneseně xD

Money

9. ledna 2010 v 20:42 | Abigail

Peníze dělají člověka, omlouvám se, vlastně to jsou šaty, které dělají člověk.
Například se u nás v ledničce zkazily sýry a táta neřekl: "To je škoda, že se zkazily sýry." Ne, první co řekl bylo : "Vyhodilo se 60 korun, to je trestu hodné!"

Proč všechny zajímají tolik peníze? Proč se nikdy nezajímáme o podstatu věci, ale jen o ty hloupý peníze? Bohužel nejsem jiná :(

Měli bychom si uvědomit, že peníze nejsou nejdůležitější na světě.
"Peněz je na světě spousty a každý den se tisknou další." (Karlík a továrna na čokoládu)

Bez peněz se žít nedá, ale s pěnězi se lidé mění. :(

Šikana

8. ledna 2010 v 23:41 | Abigail

Šikana je všude kolem nás a myslím si, že většina lidí si je toho vědoma.
Jde to už od mateřské školky, kdy se dítě začleňuje. Někteří se stanou těma, který všichni následují a jsou vyhledávaní pro společenské hry a všeobecně jsou oblíbení.
Potom jsou tady děti, které vždycky najdete v rohu místnosti, jak si tam hrají sami. Děti nastoupí do 1. třídy a pokud nejdou dál s dětma ze školky tak se snaží vydobýt nové postavení, vyšší. Jestliže se to podaří, stane se z dotyčných ten, který bude šikanovat a všichni se ho budou bát, nebo-li se s ním budou snažit "přátelit". Stačí maličká neopatrnost, chybička a postavení je kdesi. Nebo se ani nepokusí o změnu a dál zůstanou těmi, kteří se snaží přátelit pod označením "ta/ten, která/ý dolejzá". Nakonec si všichni myslí, že jsou divní a tak to pokračuje dál.
V devátý třídě, někteří v pátý, odcházejí na střední školu a místo aby se snažili znovu si vybudovat postavení, jsou tak unavení, že...nemají sílu.
Najdou si pár přátel, o kterých si budou myslet, že jsou jejich praví a proto si nikdy přátelé neuvědomí, jak bolí, když někdo z nich zradí.

Šikana nemusí být vždycky jen fyzická, kdy dotyčného lidi jen tak, pro ně, ze srandy zbijí, stačí, když mu dají občasnýho koňara po kterým naskáčou skvělý modřiny. A další případy.
Šikana je častěji psychická, i když si to spousta lidí neuvědomuje, často je šikanují. Stačí, když ho ostatní ignorují nebo se mu posmívají. Často se objevují poznámky typu, že je hrozně oblečený, má hroznej účes, ta postava je strašná...těm lidem to prostě ubližuje.

Máte nějaký zkušenosti se šikanou? Jak se na toto téma díváte?

Čistka clubíku

7. ledna 2010 v 20:54 | Abigail
Jedna holka (označení pro mě na jejím blogu) si myslí, že je nejoriginálnější. Že nikdo před ní neměl virtuální školu s tématikou HP.
Jak jsem zjistila tak jsem nebyla jenom já lživě pomluvená. Nejspíše riziko internetu.
To víte, když někoho znáte zhruba od osmý třídy, kdy byl maximálně fajn, tak doufáte, že tak zůstane, občas je opak pravdou, nebo-li si myslí, že jsou nejoriginálnější a každej jim bude padat k nohám. Dřív jsem to taky měla, ale když sem se skládala z některých rozhovorů s nima...potom mě to nějak přešlo. Jistě, vyděsilo mě, když mi poslala, jak se ruší blog a ptala jsem se, jestli to udělala doopravdy. No...odpovědí mi bylo, že jsem to udělala já. Tak opravdu nevím, nejspíš jsem náměsíčná, jinak si opravdu nevím, kdy bych to měla udělat. Je to takový - "Ty jsi znala heslo a proto jsi to musela udělat!"
Děkuju, ale ne, neudělala jsem to, ale vysvětlujte to někomu, kdo je tvrdohlavej a myslí si, že je pánem internetu a lidí, co na něm poznala.
Opravdu, nic vás nepotěší tak, jako když se naštve kvůli tomu, že nemůžete přijet na jižní Moravu na Silvestra. Nedokáže pochopit, že se tam nepotáhnu okolo pěti šesti hodin a neutratim za to dva tisíce. Nejsem milionář, abych takhle rozhazovala a Silvestr tady byl stejně skvělej :D A bohužel nemám ani svůj soukromej Kulovej Blesk.
Dotyčná si myslí, že všichni budou dělat, jak ona písne. Poslední dobou se našlo asi více odpůrců a ona to těžko snáší. Bohužel se najdou tací, kteří je slepě následují.
To by bylo asi všechno, co se týče mé (mých) "kamarádky" ("kamarádek") z netu, kterou (ý) jsem brala, ztrpěla jsem jim její (jejich) výlevy, když se špatně vyspala (vyspaly), když se s někým pohádala (pohádaly) a já jsem to slízla v první linii, díky tomu, že si na nikoho jinýho nedovolila (ly) otevřít hubu. Já jsem byla taková blbá kráva, která všechno ztrpěla, ale myslím si, že křivý nařčení z pokusu o zrušení blogu, byla poslední kapka!
Ten blog mám ráda, byl na světě od roku 2006 a měla s ním spoustu práce než se dostal na takovou úroveň. Takže bych ho nikdy nezrušila!
A ještě si myslela, jak mě zraní, když si mě odstraní z přátel na fb, omyl. Jen si říkám, že jsem tak blbá. JÁ SI JE MĚLA ODSTRANIT PRVNÍ!

Tím tuto kapitolu končím.
 
 

Reklama