Srpen 2009

Bílé rukavičky

31. srpna 2009 v 9:12 | Abigail |  Povídky
zdroj Selin

Co je nebezpečné?

31. srpna 2009 v 9:04 | Abigail
1. Jezdit na kole při třídním sraze (když si kamarádka zapomene nabíječku a někdo pro ni ochotně jede!)
2. Pít na třídním sraze (FUJ! Teď nebudu chtít flašku vidět hodně dlouho)
3. Být online na netu
4. Vstávat ráno!!!
.
.
.
.
atd.;)

Román pro muže

31. srpna 2009 v 0:33 | Abigail |  Mimo školní
- Michal Viewegh

Příběh je o třech osiřelých sourozencích a dvou kamarádech Reném a Šimim.
Cyril, Bruno a Aneta jedou do Itálie na lyžování.

- Nebudu Vám tady vypisovat o čem knížka je, protože bych Vám řekla tu kraťounkou a jednoduchou zápletku.
Knížku bych asi zařadila do podřadné literatury. Tuhle knihu jsem si přečetla jen kvůli tomu, že je tam opravdu realistický pohled mužů na svět a celkově vztahy. Je to ppměrně sprostý, ale to je tam vysvětlený tím, že muži opravdu nepřemýšlí slušně.

- Přečtěte si a uvidíte, rozhodně tuhle knížku nebudu muset číst víckrát:)

Kapky minulosti

30. srpna 2009 v 21:10 | Káťa |  Povídky
KAPKY MINULOSTI



Průzračně čistá a ledově studená voda stékala po skle nevinně a tiše. Malinké kapičky připomínaly slzy smutku. Byly jako čisté perly, symboly bohatství, lidského chtíče a marnivosti. Připomínaly nám naše činy, někdy dobré, jindy zlé. Staly se vzpomínkou na naší minulost, na dobu, kdy bylo všechno jinak. Na časy, kdy si neznala pláč a tvé líce byly vždy jemně růžové a usmívající se. Užívala sis života, jak nejlépe si dovedla, každý se s tebou pouze smál a věděl, že jsi sluncem, které vychází i v temnou noc. Ale proč jsi dnes smutná, tvář ti zahaluje stín a po skle stékají průzračné kapičky minulosti?

Blbej konec dne

29. srpna 2009 v 21:13 | Amanda
Dneska byl celkem bezva den, po měsící jsem se konečně pořádně vyspala a ve svý postely, fakt boží pocit. :D Pak jsem zkoukla Underworld 3, čekala jsem od toho víc, ale v pohodě a Elektru, jo ta je dobrá, nakonec jsem byla chvilku venku. Na závěr jsem konečně přišla na to jak funguje iPod, vím, trvalo mi to dlouho, ale já na něj neměla nervy. xD Tak jsem byla štěstím bez sebe, že mi funguje a můžu zahodit chudinku Mp4 jelikož drží už na posledním šroubečku, ale můj úžasnej domácí mazlíček se dnes bavil tím, že přeskakoval naprosto všechno co mu stálo v cestě a dostal se na kabel od nabíječky a zároveň USBčka od iPodu, samozdřejmě ho nenechal bez povšimnutí a sem tam se zakous, drží sice pohromadě, ale jen na takovým vlásku, takže už svůj konečně jdoucí iPod nikdy nenabiju.......Vztekat jsem se mohla jak jsem chtěla.........uff blbej závěr dne, fakt mám někdy strašnou smůlu
Ale Abi má možná škodolibou radost xD

Opět fungujeme

22. srpna 2009 v 0:31
Stačí mít fantasii a vstoupit do světa, kde nic není nemožné. Nebojte se a vstupte na


Dodatek k Abiinu článku "Zamyšlení k povídkám"

20. srpna 2009 v 16:01 | Amanda
Neodolám a musím sem něco přidat pro Abi.

Zamyšlení k povídkám

18. srpna 2009 v 23:25 | Ab
Zdravim,
dlouho jsem se neozvala, ale není o čem psát.
Zamýšlela jsem se nad tím, co vlastně píšu v těch svých slátaninách, kterým se tak nadneseně opovažuju říkat povídky, píšu. Psala jsem o utopení, ale sama jsem se pořádně nikdy netopila, jak mám vědět jak se moje povídkové postavy cítí? Píšu o tom, ale sama jsem to doopravdy nikdy neprožila...jasně, stane se, že vás váš idiotskej bratránek přitopí, ale nikdy ne tolik, že byste potřebovali oživovat nebo něco podobného.>:)
V povídce Na čtyřkolkách jsem hlavní hrdince propíchla plíce a podle všech jsem málo popisovala její pocity. Nevím jaké to může být, když se začnete topit zevnitř. Nevím jakéto je utopit se ve vlastní šťávě, ve vlastní krvi.
Co může pociťovat hrdinka příběhu, když ji upálim, co pak už jsem se někdy upalovala? Nebo se nechala upálit?
Všechno vím jenom z teorie, jistě, když si spálíte ruku tak vám na ní naskočí puchýře a to se v povídkách často popisuje...ale stejně nedá mi to. Jaké to je, když na vás začnou hořet šaty a vpodstatě se vám seškvaří s vaší kůží? Jaké to je, když cítíte žár a nemáte kam utéct, když vám začnou hořet vlasy a vy cítíte jejich pach a víte, že je nemůžete uhasit, protože oheň je všude kolem vás...proč to nedokážu popsat tak, jako lidé, kteří to doopravdy prožily?
Jak můžu psát o mučení, když jsem sama nikdy mučena nebyla a nikdy jsem nikoho nemučila - určitě ne záměrně.
Neměla bych psát, nevím o čem píši, nejdřív bych to měla prožít a potom o tom psát, abych věděla jaké to je doopravdy, ale já ne. Na to jsem příliš velký srab, bojím se, že bych se z toho nemusela dostat živá a proto vždycky budu psát jen teorii a nikdy to nejspíš nebude tak záživné jako od lidí, kteří to prožili doopravdy, ale který spisovatel popisuje pocity dokonale? Kdo se topil, hořel nebo byl mučen?

Divnej dne

11. srpna 2009 v 18:34 | Abigail
Dnešek je zvláštní. Ne, tím, že by se něco dělo, ale prostě zvláštní.

S & S

7. srpna 2009 v 23:39 | Abigail |  Povídky
S&S

Žánr: Slash
Upozornění: 16 +
                     Slabší parodie;)

Kalendář

4. srpna 2009 v 14:07 | Abigail
Kalendář s odpočítáváním jsem přesunula do menu, protože by bylo hrozný vymýšlet pořád další a další nadpis abych to mohla dávat do článku. Takhle je to lepší a zabírá to míň místa;) Stejně mi to přijde mírně depresivní...

Další den

3. srpna 2009 v 0:01 | Abigail

Srpen

2. srpna 2009 v 1:00 | Abigail

Včera se nám bohužel lámala polovina prázdnin a už brzy se vrátíme do školy.

30. července

2. srpna 2009 v 0:45 | Abigail |  Akcičky
Ráno...dopoledne, jsme měly co dělat vstát v půl dvanácty, kdy jsme se nasnídaly a vyrazily ve tři do města, poté co mi mamka oznámila, že přijednou kamarádky a budou jí dělat vlasy. Musela jsem si sehnat číslo jedné z nich (původní mobil někde ztratila) do osmi jsme zkrátka měly dorazit.

29. července

2. srpna 2009 v 0:44 | Abigail |  Akcičky
Ráno jsme se probudily okolo desáty, pro mě až příliš brzy...normálně chodím spát dřív. Nasnídaly jsme se a zkoukly zbylý dva filmy, protože když už je mám doma tak je přeci nevrátim dokud je nezkouknu, ne? Ještě jsme je musely zaplatit x)

28. července

2. srpna 2009 v 0:42 | Abigail |  Akcičky
V první řadě bych se vám chtěla omluvit, že jsem sem tak dlouho nic nepřidala, myslela jsem si, že bude čas, ale nějak jsme se k tomu nedostaly:) A je to menší comeback do července.