Stane se, co se má stát IV. část

9. prosince 2008 v 17:20 | Abigail Evans |  Povídky
David s Abigail došli na vybrané místo.

David nepřítomně koukal do dálky přes město až tam, kde je moře.
"Je tady nádherně" Hlesla tiše Abigail, dívající se na nebe, kde už byl hodnou dobu měsíc.
"Nebudou mít o tebe rodiče strach?"
"Zabijou mě, že nejsem ještě doma" řekla lhostejně a spokojeně. "Jsem ráda, že tady můžu být s tebou" Zavřela oči, protože si uvědomila, co zase řekla.
"Taky jsem rád" přitáhl si ji k sobě blíž. "A budu tě bránit...jen já mám právo tě...zabít." Poslední slovo řekl tiše pro sebe.
"Co jsi říkal?"
"Ale nic..." Usmál se a na čelo jí dal pusu, Abigail unaveně, ale spokojeně zavřela oči a přitulila se k němu aby věděla, že neodejde.
"Jen spi...dokuď můžeš" Zašeptal tichounce.
Škubnutím se probudila. "Promiň, ty jsi nespal? Je mit o líto, nechtěla jsem, aby jsi se tady nudil..."
"Neboj, nenudil jsem se...pozoroval jsem, jak spíš." Abigail zčervenala.
"Měla bych jít domů" Smutně se k němu přitulila.
"Zase se uvidíme" Přitáhl si ji k sobě, vstali a šli dolů, zpátky do města.

***

Jessicu převezla záchranka do nemocnice s ošklivými kousanci a poškrábanými zády.
Vydezinfikovali jí rány a nechali si ji tam na pozorování.
"Právě ti přišla SMSka" Oznámil jí její mobil v kapse roztrhané bundy.
"Mami?" Hlesla Jessica k matce, která k ní hned přiskočila.
"Ano, zlato?"
"Podej mi prosímtě mobil" řekla tiše. Matka jí ho podala a Jessica otevřela zprávu.
Ahoj, doufám, že jsi v pořádku, za tím se objívil smějící se smajlík.
Lukas odeslal SMSku a škodolibě se zasmál.
Jessica jen vztekle dala mobil na noční stolek. Do pokoje vešel doktor.
"Bude v pořádku, paní Leraiová" Oznámil její matce. "Dneska si ji tady ale necháme na pozorování." Rozloučil se a odešel. Jessica unaveně zavřela oči.
"Dobrou noc, zlato" Popřála jí mamka a odešla na chodbu.
Jessica otevřela oči a dívala se, na jíž ustupující, měsíc, po tváři jí stekla slza.
Proč mi to udělal? Co jsem mu dělala já? Přemýšlela a dívala se upřeně do stropu.
Mezitím se Lukas usídlil opět v restauraci a vybíral si snad další oběť.
Nemůžeš, ne v tomhle městě. Okřikl se v duchu. Ještě se ozvu Jessice, musím jí upozornit, co smí a co ne. Slíbil si, protože mu přece jen byla sympatická.
Jessica s bolestmi usnula.

***

David s Abigail došli z rozhledny dolů do města.
"Chce se ti domů?"
"Od tebe? Ne..." Usmála se, Davida to rezesmálo.
"Stejně tě musím odvést domů" Políbil ji.
"Nechci..." Hlesla, ale to už došli k domu, kde Abigail bydlela. Vytáhla klíče a odemkla, nastoupila do výtahu.
"Dobrou noc, Abigail" Znovu jí políbil a otevře dveře výtahu. Sám vyjede výtahem do 11. patra, kde vystoupil a šel zase dolů.

"Co si o sobě myslíš? Že si budeš chodit domů, kdy se ti zachce?" Uslyšel David mužský hlas.
"Nic, nech mě být, stejně chceš jen abych byla doma!" Odpověď patřila samozřejmě Abigail. David se zastavil v 8. patře.
"Tohle si nezvykej, mladá dámo!"
"Nech toho a nekřič na mě, uslyší tě celý dům!" Vykřikla nešťastně, potom byla slyšet rána, jak zabouchla dveře od pokoje. David slyšel i jak cvakl klíč v zámku.
"Zítra nikam nejdeš! Dokud to neodvolám!" Neodpověděla, vzlykala do polštáře a otce ignorovala.
David neslyšně seběhl do přízemí a vyběhl ven, potom si to zamířil do parku.

***

Lukas už hodnou chvíli chodil ve své lidské podobě, procházel se parku, když se podívá směrem k lavičce na které seděl David, viděl v něm svou novou oběť, ale to se přepočítal.
David varovně zavrčel, ale Lukas pokračoval stále jeho směrem.
"Stůj" sykl David, Lukas se na něj ovšem jen opovržlivě podíval.
"Ty nevíš co jsem zač, ale snažíš se mě zastavit?" Usmál se.
"Jsi mladý a naivní..."
"Ty máš co říkat..." Řekl obraně Lukas.
"Já můžu..." Odpověděl tajemně a zhnuseně zkřivil obličej, "nevíš s kým si zahráváš."
"Ne," odfrkl si "TY nevíš s kým si hraješ." David rychle vstal z lavičky a prošel okolo něj.
"Vím, co jsi zač...narozdíl od tebe..." Sykl k Lukasovi a odešel pryč.
Lukas se jen za ním nechápavě díval.
Jednou pochopí, pomyslel si David, a nebude to dobrý.

***

Jessicu nakonec propustili o dva dny později. Zdálo se jí to tak dlouho, už tři měsíce...Lukas byl stále s ní a dneska je další úplněk.
"Ne," řekla nešťastně Lukasovi, "Bolí to..."Hlesne.
"Kdyby jsi dokázala ovládat svoje emoce tak by jsi se pořád neproměňovala!"* Vyčítavě se na ni podíval.
"A já za to snad můžu?" Vykřikla naštvaně, zhroutila se v bolestech k zemi.
"Uklidni se" promluvil k ní lhostejně. "Myslel jsem, že se dokážeš ovládat líp, spletl jsem se." Seděl na zemi a pozoroval Jessicu, která se uklidňovala.
"Výborně, zvládla jsi to a bez přeměny..." Opovržlivě si odfrkl. Jessica se postavila na nejisté nohy. Zvládla jsem to, pochválila se v duchu.
"Proč jsi si vybral mě?"
"Protože jsi byla klidná a myslel jsem, že s ovládáním nemáš problémy, ale v tobě ty emoce vybuchují a ty se proměníš při každém výbuchu. Ta tvoje "kamarádka"" řekl ironicky, "která tě srážela je moc horkokrevná a zřejmě cholerická..."
"Jmenuje se Abigail" Skočila mu do řečí.
"To mě nezajímá. Ta další o té jsem přemýšlel, ta co má ty kudrnaté vlasy." Podívá se na Jessicu, aby dořekla jméno.
"Amanda..."dopověděla tiše.
"Ano ta, ta je také klidná a nějak vyrovnaná" Spokojeně se usmál
"A nakonec ta třetí, ta co řekne vše, co si myslí" ušklíbl se "jednou na to doplatí..."
"Nicole nikdy nemyslí to, co říká špatně. Jen se nerada nudí a proto nás tímto baví a je to vtipný!" Bránila jí Jessica.
"Když myslíš" pokrčil rameny. "Budeš pořád se mnou, dokud se nenaučíš ovládat, nechci aby tě ti krvežíznivci zabili, ne tak rychle. Musíš splynout s davem a ne, že jakmile tě někdo naštve nebo ti zlomí srdce tak ho zakousneš." Vztek v ní kypěl.
"Ty..." Vrhla se na Lukase, chtěla ho uhodit pěstí, ale on jednoduše natáhl ruku a chytil ji pod krkem.
"Tohle si nedovoluj"zašeptal jí do ucha a ruku kolem jejího hrdla svíral čím dál víc.
"Já jsem tě stvořil, měla by jsi mi říkat Pane"
"Pusť" Sykla přidušeně.
Slastně se k ní přiblížil a neurvale ji políbí, bránila by se, ale pořád ji tak nějak škrtil.
"Opakuj! Pusťte mě, Pane." Šeptl jí líbezně, ale nebezpečně do ucha, měl věčí sílu než ona. Jen zavrtila nesouhlasně hlavou.
"Opakuj!" Vyštěkl příkře a sevření zesílilo.
"Pusťte mě, Pane" Hlesla odevzdaně. Sevření povolilo a Jessice se podlomila kolena, dopadla na zem a hlasitě kašlala, jak se snažila nabrat vzduch do plic.

***

Pár dní si dám volno:) musim to domyslet

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | Web | 9. prosince 2008 v 19:12 | Reagovat

"jen já mám právo tě....... zabít" no to je prostě naprosto úžasný, skvělý úúúplně megální, to se opravdu povedlo!!!!!!

2 Abigail Evans Abigail Evans | Web | 9. prosince 2008 v 19:19 | Reagovat

Tobě se ta věta asi fakt líbí, že jo?:D

3 Amy Amy | 9. prosince 2008 v 19:29 | Reagovat

náhodou je to fáákt skvělí-čtu to pravidelně!určitě pokračuj jsem zvědavá co bude dál!

4 Lucy Lucy | Web | 9. prosince 2008 v 19:43 | Reagovat

vsecky jsou good xD

5 Kessie Kessie | Web | 9. prosince 2008 v 22:46 | Reagovat

super.. sa fakt teším na pokračovanie :-D.. už aby to bolo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.