20 minut hrůzy

30. října 2008 v 23:01 | Makythka |  Momentky
Nejspíš jsem paranoidní, ale nemůžu za to.
Zase jsem šla dneska domů pěšky, což by vám přišlo nejspíš normální, ale já bydlim na samotě u lesa - a to doslova. Cesta k nám je osvětlena jen do konce obce a potom kilometr a půl jdu po tmě. Když jdete s někým tak se to dá zvládnout, ale sama...máte podivný pocit. Cinkaly mi cvoky na bundě a já měla strach, že za mnou někdo jde. Mokrý kalhoty mi narážely do bot a já měla pocit, že někdo jde tiše polem.
Už jsem přemýšlela, co bych udělala, kdyby se tam někdo objevil, jak bych se snažila přežít. Raději jsem se rozhodla zavolat mamce, která mi naneštěstí nebrala telefon a volala mi potom, když už jsem byla skoro doma. Řekla jsem, že za chvíli dorazim. Přemýšlela jsem, co by se stalo kdybych nedorazila, co by dělali rodiče a jestli by mě někdy našli. Připravovala jsem se, že bych rychle šáhla pro deočko a stříkla bych to tomu dotyčnýmu do očí nebo jsem si říkala, že by mi pomohly i klíče, kdybych je mu někam vrazila....naštěstí jsem došla v pohodě domů a tak vám sem můžu napsat tohle:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.